Jak to vlastně začalo…

Setkání dvou světů: člověk versus pes.

Láska ke zvířatům se nedá naučit, s tou se člověk rodí.

Jak to vlastně všechno začalo?
Od dětství, tedy zhruba od 4 let se považuji za milovnici psů.
Vzpomínám …. začalo to černou pudlí slečnou Kiki.

Jednou, při návratu ze školky, jsme se s maminkou stavily u babičky a dědečka, kde na mě čekalo velké překvapení. Když mě babička poslala si přezout boty, pod botníkem na mě koukaly vystrašené psí kukadla.

Jééé nový pejsek, křičela jsem radostí. A i přes to, že babičce s dědou po dvoře běhali ještě dva foxteriéři, tak Kikinka byla od té doby pro mě nerozlučnou kamarádkou.

Když jsme se později přestěhovali, celkem dost daleko od vesnice, kde babička s dědou bydleli, bylo mi moc smutno, a tak se rodiče rozhodli, že mě ten smutek určitě přejde, když mi pořídí pejska a tak další psí kamarádka na sebe nenechala dlouho čekat.

Kikina…

Dostala jsem jí k 6 narozeninám.

Byla to taková pouliční směska celá černá jen náprsenku měla bílou, hodně se podobala pudlici u babičky, takže dostala i stejné jméno.

A rodiče měli zase jednou pravdu, smutek přešel a Kikinka semnou prožila nejen krásné dětství, ale i celou moji pubertu až do mých 16 let, (byla svědkem mých prvních dětských lásek od školky až po konec základní školy, doprovázela mě na každém kroku a chránila před různým nebezpečím).

Byla jsem zrovna v prvním ročníku na zemědělské škole, když mě o vánocích po 10 letech opustila.

Pak bylo 3leté období, kdy nějak při škole nebyl čas, takže jsem ani nepociťovala nepřítomnost psího světa, ale jen, co jsem usedla do lavice ve třídě v nové škole, (dodělávala jsem si maturitu), tak se dostavil pocit, že už je zase načase mít nějakého toho čtyřnohého kamaráda.

Sanyna…

Spolužačka zrovna prodávala štěňata a tak netrvalo dlouho a i já si jednu psí slečnu vlčáka Sany vezla domů.

Ale protože v té době vůbec nebyly mé znalosti o psech tak velké, přišla jsem o ni ještě během prvního půlroku jejího života kvůli takové banalitě. Nechala jsem jí pít starou odstátou vodu a ona mi umřela na leptospirózu.

Obrečela jsem to hodně a už jsem ani žádného psího společníka nechtěla, ale táta byl jiného názoru a tak asi do půl roku mi pořídil novou psí kamarádku a zase vlčáka.

Když tak vzpomínám, držela jsem se naší započaté tradice, stejné, nebo podobné plemeno psa rovná se stejné jméno, takže byla to taky Sanyna.

Tu už jsem si opatrovala jako oko v hlavě, po těch předešlých zkušenostech a taky semnou vydržela celých 14 let.

Za tu dobu jsem se stačila vdát a i rozvést, byla mi oporou v časech zlých a radostí v těch dnech zalitých sluncem. Třeba zrovna v den, kdy se jí narodilo krásných 10 štěňat, o které se jako správná máma nádherně starala.

Potom, co mě Sanyna opustila, nastalo období hledání, hlavně hledání sama sebe.

Čas plynul.

Jednoho dne se ozval kamarád a nabídl mi, jestli nechci rotvajler ku. Vůbec jsem neměla potuchy, co je to za rasu a tak jsem začala poprvé číst knihy o psech, do té doby jsem byla pěkný amatér, soudě podle nastudovaných informací……… Psal se rok 2001.

Nikita…

Když mi ji kamarád přivezl, bylo jí už rok a půl, hezky cenila zuby za oknem jeho auta, moc jsem tedy nevěřila, že mě nesežere, když jsem si k ní sedala.

Jméno Nikita k ní celkem šlo, možná bych v tu chvíli přidala i to brutální…. Ale nakonec po různých počátečních strkanicích, kde jsme si určovali, kdo koho bude poslouchat, to byl neskutečný miláček, který semnou vydržel do roku 2011.

Ten poslední rok života nám s kamarádem, který se během těch let stal mým přítelem, vychovala našeho prvního papírového psa, podotýkám psa, protože do té doby to byly jen psí slečny. A opravdu ho opatrovala až do její poslední chvíle, má za to naše velké Díky.

Adidas…

  

Ještě než jsme si s přítelem pořídili našeho amstaffa Adíse (American Staffordshire Teriér), jsem já začala chodit vypomáhat kamarádce do psího salonu a s její chovatelskou stanicí bílých kníračů.

A tam mě nějak chytla touha si taky založit vlastní chovatelskou stanici.

Přítel v té době měl už zkušenosti se svojí staffordkou Doxynou, se kterou výstavy absolvoval, ale jelikož byla menšího vzrůstu, tak neprošla bonitací, tedy se neuchovnila a pro nemoc musela být později utracena.

Takže po těchto zkušenostech jsem se více a více zajímala co je potřeba jak k chovu, tak i jak se o pejska starat.

Berry…

Díky výpomoci v salonu, jsem se učila jak psy koupat, jaký šampon a kondicionér používat, které pomůcky na jaké plemeno psa jsou nejlepší, aplikovala jsem to na našeho pejska Adíska, ke kterému časem přibyla bullinka Berry,

a i na další pejsky naší smečky.

Twiggy…

Protože jak šel čas, tak k našemu Adískovi a Berynce přibyla nejdříve psí slečna Twiggy.

Ken…

Pak týraný Ken

No a dnes naše smečka ještě čítá 3 štěňátka naší Twiggy.

Vamp     

Viking 

Vin Diesel 

smečka  

A proč jsem vlastně začala psát blog??

Jednak proto, že jsem chtěla zúročit své zkušenosti a dát je dál k dispozici těm, kdo budou mít zájem, protože, když jsem já začínala, musela jsem hledat různé rady, návody v knihách a těch moc nebylo, takže jsem se učila spoustu věcí pokus – omyl.

Ráda bych se tu také setkávala s podobně smýšlejícími lidmi…pejskaři i nepejskaři, dělila se s nimi o své zkušenosti a získávala naoplátku zase jejich rady.

Takže těším se na to a hlavně na Vás.

Miluji psy všech plemen a velikostí, jsem chovatelka AST a majitelka chovatelské stanice Hell Diamonds. Zajímá vás kdo je Lidka, klikněte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.